|
Uživatelské deníky - Miluji Tě 
Každý Tvůj dotek mě zasahuje jako malé blesky jarní bouřky, které zanechávají v mé mysli nezapomenutelné okamžiky strávené v tvé blízkosti, v tvém stínu, v neviditelném oparu tvé neskutečné nádherné vůně, která mě k tobě neustále přitahuje.
Chtěl bych vnímat hebkost tvé kůže v mých dlaních, hladit tě jemnými doteky nekonečné chvíle, které mě budou naplňovat neskutečným štěstím z těchto nádherných okamžiků. Vždy, když přivřu oči, vidím tvá nádherná ústa, která toužím bezmezně líbat. Tvé lesklé okouzlující rty dosahují ideálních tvarů vždy při tvém kouzelném úsměvu, který na tobě miluji. Chtěl bych pohladit tvou rozpálenou okouzlující tvář. Bože, „ptám se tě, jak je možné, že se v této nádherné tváři druží tolik krásy, která mámí mou mysl“. Řekni, lásko moje, jak mohu dosáhnout okamžiku, kdy se budu moci dotknout Tvé tváře, té okouzlující krásy, jak mohu poznat neskutečně vzrušující pocit štěstí, radosti nezapomenutelného poznání lásky. Je možné představit si tyto troufalé sny, je možné proměnit tyto sny v nádhernou nekonečnou skutečnost, kdy každé dny ozářeny tvými jemnými doteky mě budou v každém okamžiku naplňovat doušky štěstí z Tvé lásky. Tvá přítomnost zrychluje tep mého, láskou k Tobě zasaženého, srdce. Okamžitě mnou prochází pocit štěstí, který se postupně mění v omámení láskou, která naopak zpomaluje pohyb mého těla a mysli. Stále v sobě vnímám a upevňuji naději, snad ne příliš troufalou, ne-li zoufalou, bohužel pravděpodobně zbytečnou. Naději, kdy budu moci vnímat tvé doteky jemných dlaní a poslouchat, byť jen šepotem, z nádherných rtů vyslovená ta sladká slova, na která tolik čekám, slova, po kterých tolik toužím a sním. Slova, která rozproudí krev v mých žilách, rozzáří můj úsměv, rozpálí tváře, rozbuší mé unavené, smutkem otupělé srdce, vyjasní mou mysl a dodají odvahu k Tvému objetí, které se postupně stalo nedosažitelnou vzácností, přáním, snad jen už pouhým snem. Každé okamžiky odloučené od tvé lásky zasahují mé již znavené srdce bolestí a prázdnotou, která se podobá nekonečným pustinám, kde je slyšet jen jizlivý zvuk chladného, všude přítomného větru. Prázdnota, která mě obklopuje mi ubírá tolik sil. Mé srdce, které v sobě hromadí, hřeje a opatrovává mou hluboce neskutečnou lásku k Tobě, čeká na nepatrné okamžiky rozednívajícího, červánkového postupně sluncem ozářeného rána, které mohu, nebo aspoň si přeji spojit s přicházejícím dnem, který bude naplněn tvou láskou ke mně. Když píši tyto řádky, cítím, že i sny, přání, představy bolí. Spaluje mě bezedná touha po Tvé lásce, po Tvém úsměvu, který bude věnován pouze a jen pouze mě. Při každé myšlence, kterou se snažím vyjádřit, vidím tvou okouzlující tvář.  |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Náš TIP!  |
