|
Uživatelské deníky - 3. příspěvek - první trapas 
Dobrý den, ahoj,
dnes bych rád napsal o svém prvním nepovedeném pokusu o - řekněme - intimní kontakt se ženou. Podle pár ohlasů, které mám na své předchozí příspěvky, jsou na to někteří čtenáři velmi zvědaví, takže předesílám, že je možná zklamu. Abych to zase nějak časově zařadil, přihodilo se to zhruba před 4 roky, kdy jsem po delší době víceméně pracovně navštívil město, kam jsem chodil na gymnázium. Cestou zpět na nádraží, odkud jsem se měl vrátit "domů", jsem se zastavil v malé sídlištní samoobsluze. Z ní zrovna chtěla vyjet maminka s kočárkem. Takže jsem udělal to, co udělá každý - přidržel jsem jí dveře, aby se v pohodě dostala ven. "Ahoj Tomáši, díky", řekla ta maminka a já při bližším zkoumání zjistil, že je to Šárka. Ano, ta Šárka, jejíž hluboký výstřih jsem si představoval při své pubertální onanii i později, o čemž jsem psal v předchozím příspěvku. Přiznám se, že jsem jí nepoznal hned - poněkud změnila vzhled, v každém případě už nebyla blond, ale spíš "černá", dost možná i její předtím bujné poprsí už tak bujné nebylo a možná i nějaké to kilo přibrala. Ale tím nechci říct, že by jí to neslušelo. Takže místo nákupu pár rohlíků jsem s ní šel od té samoobsluhy úplně jiným směrem, než jsem původně zamýšlel. Poslední, co jsem si uvědomil, že do odjezdu vlaku mám ještě dost času, takže si nějaké zdržení můžu dovolit. Pak už jsem jen hodnotil Šárku a konfrontoval ji s jejím obrazem, který jsem měl zhruba 10 let uložen v paměti a také s těmi slečnami ze své sbírky pornočasopisů. Z obou srovnání vycházela docela dobře. Povídala mi o svém životě po škole, což nebylo nezajímavé, ale trošku jsem se bál, až se zeptá, co dělám já. Tedy "bál jsem se" není to správné slovo, na podobné otázky jsem vždy říkal, že dělám kolem počítačů (a někdy jsem použil i to slovo "ajťák"), což většinou jako odpověď stačilo a další zvědavé otázky nepřicházely. Dítě v kočárku se tak nějak zabývalo samo sebou a vypadalo to, že pomalu usíná. "Nechceš zajít ke mně na kafe, abychom popovídali?" zeptala se Šárka. To mne malinko vykolejilo, sice představy a erekce (kterou jsem krotil levou rukou v kapse kalhot) fungovaly, ale odpovědnost (jede mi přece vlak!) a jisté společenské obavy (to mám jít domů k ženské s dítětem?) mne trošku brzdily. Erekce právě naopak. "Ale co by tomu řekl manžel?" zkusil jsem pokus o protest. Dozvěděl jsem se, že žádný manžel není, že existuje jen otec toho děcka, který s nimi ale nebydlí a že tedy není žádný problém. A navíc že Šárce pomohu s nákupem, který zatím vezla ve spodním košíku kočárku. A ke všemu bydlí opravdu za rohem, takže ten vlak "do té tvé díry, kde teď bydlíš" určitě stihnu. Dole v paneláku zaparkovala kočárek, vzala z něj dítě, které v podstatě usnulo a já ji následoval do druhého nebo třetího patra obtížen dvěma taškami s nákupem. "Zatím se posadˇ, já dám malou spát a hned pokecáme", řekla mi Šárka a ukázala na vyhrazené čekací místo v obýváku. Hlavou se mi motaly různé myšlenky. Sám v bytě se svým studentským idolem, erekce dobrá, chuť neskutečná, zkušenosti nulové, času málo. Za chvíli přišla Šárka i s dvěma hrnky kávy. Sedla si vedle mne a začala zase štěbetat o tom i o onom, o našich bývalých spolužácích, o maminkovském dni, kdy je v podstatě plně zaměstnaná svou roční holčičkou ("to máme kliku, že teď usnula, to se nepovede vždy"). Hlavou mi blesklo, že když jsem to nevyzkoušel tehdy na gymnázium, tak bych to mohl zkusit teď. Když se to povede, tak budu mít třeba ve svých téměř 30 letech poprvé sex. Když se to nepovede, dostanu pár facek. Takže v podstatě potenciální ztráty nulové, potenciální zisky nekonečné. Jenže jak začít? Přece jí to nemohu říct přímo. I když ty slečny v těch pornočasopisech "říkaly", jak oceňují muže, kteří si o sex řeknou přímo. Přišlo mi to vždy podivné. Takže po chvíli povídání, kdy můj zrak čím dál víc spočíval na Šárčině poprsí (tentokrát tedy cudně zakrytém až ke krku, ale díky přiléhavému triku rozhodně nijak maskovaném co do objemu a tvaru), jsem si uvědomil jednoduchou možnost. Buď padne facka nebo ne. Pomalu jsem tedy v půlce Šárčina povídání položil hlavu na její poprsí. Trošku se zastavila v řeči, ale facka ani jiný druh zásadního nesouhlasu se nekonal. Povídala dál. Moje hlava se mírně zvedala a zase klesala společně s jejím dechem. Moje ruka - upřímně řečeno spíš pro zlepšení mé stability - se opřela o její stehno skryté pod přiléhavými černými kamašemi (či jak se to jmenuje). Ani to jí kupodivu nijak nevadilo. Dokonce se mi zdálo, že se její dech zrychlil. "Kolik máš tedy času, chtěl bys to?" zeptala se v půli věty, která byla o něčem úplně jiném. Řekl jsem něco v tom smyslu, že vlak buď počká nebo pojede další (ač jsem věděl, že nepojede, ale v tuhle chvíli už měla moje odpovědnost absolutní volno). "Tak počkej", řekla Šárka, nadzvedla mi hlavu ze svého poprsí a poodešla k oknu, kde začala pomalu a tiše (asi aby nevzbudila dítě ve vedlejší místnosti) zatahovat závěsy. V místnosti se začalo dělat v odpolední čas příjemné šero. Protože u mne došlo - jak říká klasik Cimrman - k tzv. genitální melioraci, tj. k úniku mozkových buněk do pohlavních žlaz - vstal jsem, přistoupil k ní zezadu, oběma rukama jí pevně chytil za prsa a přitisknul se k ní. Asi to bude vypadat směšně, ale poprvé v životě jsem měl v ruce ženská ňadra a navíc takovéhle kusy. Krásný pocit. Přes Šárčino triko jsem rozeznával obrys i krajku podprsenky. Můj úd jí musel do jejího zadečku v těch přiléhavých kamaších i přes mé kalhoty docela tlačit. "Ty jsi teda nadrženej", řekla naoko vyčítavě. Mezitím moje ruce už zajely k jejímu poprsí pod trikem a instiktivně hledaly rozepínání. Teprve po chvíli "boje" na zádech jsem pochopil, že to je model, který se rozepíná zepředu. Nebýt mé sbírky pornočasopisů, tak bych asi netušil, že něco takového existuje. Její horké prsy mi vypadly do dlaní, cítil jsem tvrdnoucí bradavky. Zadečkem se třela o můj rozkrok. Pak se otočila, bleskově si přetáhla přes hlavu triko i s rozepnutou podprsenkou a stála přede mnou jen v těch přiléhavých černých kalhotech. Rukou mi zajela k rozkroku a po menším zápasu (při kterém jsem ale tipoval, že těch kalhot už musela rozepínat celkem dost) vyprostila z kalhot i spodního prádla můj už skoro hodinu (měřeno od první chvíle setkání) na kost tvrdý úd. Pak se postavila ke mně zase zády a se slovy "trošku si pohrajeme, jo?" si položila mé ruce na svá prsa a zadečkem se začala třít o můj nahý a totálně ztopořený úd. V hlavě mi opojně hučelo (o hučení v údu asi nemá cenu psát), mnul jsem jí prsa, jemně líbal na krku, poslouchal její zrychlený dech a vnímal látku jejich přiléhavých kalhot na mém stojícím pyji. Nevím, jak to dlouho trvalo - jestli minutu nebo pět minut, ale pak se stalo to, co se asi dalo předpokládat. Tření Šárčina zadečku vyvolalo - no ano, laskavý čtenář chápe správně - vyvolalo můj výstřik. Slastně jsem několikrát zahekal a pak se zmohl jen na "Jé, promiň". Moje sperma stékalo po lesklých černých přiléhavých Šárčiných legínách dolů. Jediné, z čeho jsem měl radost, bylo jeho množství a hustota. "Ale, ale, tady byl někdo hooodně natěšenej, co?" usmála se Šárka. "No, to nevadí, počkáme, až se mi znovu nabiješ a dáme druhej pokus, ne?". Přikývl jsem, bylo mi jasné (po zkušenostech se slečnami z časopisů), že nabíjení nebude trvat dlouho. Sedla si na křeslo, dala nohy široce od sebe a chtěla, abych jí přes látku kalhot hladil klín a zároveň mnul prsa. Po chvíli si klekla, vzala můj úd, ze kterého ještě visely kapičky spermatu od předchozího megavýstřiku, pěkně do ruky, hladila ho a honila. Výsledek se brzy dostavil. Druhý výstřik. Mírně slabší, než ten první, ale dopadl na její poprsí a trochu i na tvář. "Takhle se moc hluboko nedostaneš", pronesla už mírně naštvaně, "když se mi vystříkáš venku. Kdy jsi naposledy šukal, co?". Považoval jsem to za řečnickou otázku, přesto jsem odpověděl jen něco v tom smyslu, že je to už dlouho. "Půjdu si to umýt, tak se ještě zkus dobíjet, jo?" A odešla. Z koupelny jsem slyšel sprchu, za chvíli se Šárka vrátila v krátkém župánku těsně pod zadeček. Dobíjení proběhlo velmi rychle, byl jsem připraven. Shodila župan a stála přede mnou zcela nahá. Klín úplně vyholen, boky trošku větší, než ty slečny z časopisů, ale stejně - jedním slovem nádhera. "Líbím se ti?" zeptala se s úsměvem. Rychle jsem přikývl a udělal pár kroků k ní. A v tom - prudký střih, stop, siréna, konec. Ne, ne, žádný zapřený manžel ve dveřích, žádný telefon či zvonek u dveří. Ale její dítě. Neskutečný ale hlavně pro mne nečekaný řev se ozval z vedlejšího pokoje. Ze k sexu připravené kočky se najednou stala ustaraná maminka, která v rychlosti sebrala župánek ležící na zemi a se slovy "promiň" odběhla vedle. Stál jsem u ní v obýváku s údem koukajícím v dokonalé erekci z mých kalhot a připadal si jako dokonalý blb. Přišla za chvíli, dítě v náručí. "Nezlob se, asi se jí něco zdálo, necháme to na jindy, ano?" Jako praštěný pytlem jsem přitakal, schoval si svou stojící a k akci připravennou zbraň zpět do kalhot. "Zavoláme si, mrzí mne to", slyšel jsem ještě Šárku, když jsem opouštěl její byt. V hlavě jak po výbuchu, přesto - a za to zřejmě mohla moje náhle probuzená odpovědnost - jsem si nezapomněl vzít v předsíni svůj malý batůžek a při pohledu na hodinky jsem zjistil, že ten vlak bych ještě mohl stihnout. Stihl jsem ho. Když jsem seděl v prázdném kupé a přes kalhoty cítil stále své sperma, uvědomil jsem si, že Šárčino "Zavoláme si", asi nevyjde. Neměl jsem na ni telefon. Při návratu "domů" a ke svému počítači jsem navíc zjistil, že velký bratr v ústředí naší organizace zablokoval přístup na Facebook. Na její dívčí jméno a příjmení (příjmení měla dost specifické) mi žádný vyhledávač na internetu nedával žádné výsledky. Nějaký kontakt jsem na Šárku později získal, ale asi nebyl úplně správný. Telefon se hlásil jako neexistující a na mail, který byl možná její, nikdo nereagoval. Sakra, budu si muset naplánovat služebku zase tím směrem. No, dva roky se mi to nepovedlo. Takže Šárko, pokud tohle náhodou čteš, tak to ber i jako omluvu. Tak - pro dnešek by to bylo vše... Pěkný den přeji! Tomáš, 31. srpna 2014 |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Praha 
Bratislavský 
Žilinský 
Praha Náš TIP!  |
