Amatéři Erotická seznamka Amatérská videa Amatérské fotky Získej VIP členství Získej TOP profil Videochat Tabule
Přepsat Výchozí Do oblíbených
Přihlášení do Zákulisí
Online: muži 149 | ženy 34 | páry 12
 
Přidáno 1.11.2015, 20:33 - Zobrazit deník uživatele
ikona
Ahoj.
Jmenuji se Petr Hanš. Jsem čerstvý čtyřicátník a pocházím z jednoho malého města ve středních Čechách. Pracuji jako ajťák, jsem takový ten novodobý nomád. Někdy mohu pracovat doma z postele, někdy jsem ráno ve Vídni, odpoledne v Praze a večer v
Paříži. Ke své práci potřebuji jen svou hlavu, připojení k internetu a trošku slušný počítač. Kancelář mám kdekoliv - v restauraci, doma v obýváku, v letištní hale,na dálničním
odpočívadle. Nestěžuji si. Dá se to zvládat i vydržet. Ale těžší je to s nějakým partnerským životem. Řekněte sami -
která ženská by dobře snášela, že se její muž objeví doma
třeba jen dvakrát za měsíc, a to prakticky jen pro čisté
oblečení?

Můj příběh, který vám chci vyprávět, začal jako řada jiných
mých zakázek. Mail s poptávkou, pak několik telefonátů a dalších mailů, smlouva. A dále první osobní setkání se zákazníkem u mne v kanceláři. Tou byla tentokrát jedna malá
kavárna v centru Prahy. Jako většinou večer po normální
pracovní době. Tentokrát to mělo tu výhodu, že alespoň nebylo takové vedro, ačkoliv domy, jejich zdi i dládění ulic vysílalo
do okolí stále ještě teplo nahromaděné po celodenním horkém
letním dni. Proč vlastně nejsem někde na dovolené a neválím se na pláži, napadlo mne, když jsem otevíral rozpálené vstupní
dveře mých dnešních kancelářských prostor.

Schůzka se zákazníkem byla fajn. Vše už bylo domluveno, smlouva podepsána. Takže to vlastně bylo jen takové společenské
setkání, abychom se poznali a viděli se naživo. Chlápek byl celkem sympaťák, věděl přesně, co a jak chce. Snad to bude dobrý kšeft.

Odešel něco po desáté hodině. Já jsem v kavárně ještě chtěl zůstat a utřídit si dokumenty a poznámky ze schůzky. Po celou dobu jednání mi oči občas ustřelovaly ke stolu v protějším rohu
místnosti. Ono to snad ani nešlo přehlédnout a přeslechnout. U stolu seděly tři blondýnky neurčitého věku a povídaly a
povídaly. Dvacet jim už určitě nebylo, ale do intervalu třicet až padesát se díky salonům krásy a fitness určitě vešly.

Jedna z těch dam a teď už určitě něčích matek mi byla povědomá.
Dokud jsem mluvil s klientem, neměl jsem moc času přemýšlet o tom, zda ji opravdu znám. Teď, když klient odešel, jsem ale měl dost prostoru a času se na ni zaměřit. Aha, to by mohla být ta, jak jsem s ní na univerzitě chodil na kurz němčiny. Jak ona se jen jmenovala? Lucka? Linda? Ne, Lenka, ano, určitě Lenka. Ale je to vůbec ona? Ve škole jsem se bavil tím, že místo "der, die, das" jsem jí koukal do výstřihu, ale tady sedí cudně
zahalená. A navíc to už je skoro dvacet let, co jsme se viděli naposled. Ale vždyť je to jedno, stejně bych jí nanejvýš
pozdravil, já se znám. A zítra ráno letím do Londýna, ach jo.

Promiňte prosím, začal jsem nesměle, když zůstala u svého stolku sama a
já se kolem něj vracel ze záchodu, nejste náhodou Lenka, se kterou jsem někdy v roce 1998 chodil na univerzitě na němčinu?

Sjela mne rychlým hodnotícím, ale ne zlým pohledem. Teď už mi bylo jasné, že je to ona. Ty oči a mírně našpulené rty se za ty roky nezměnily.

Petr?
Petr eee, usmála se, promiň, celé jméno jsem fakt zapomněla, ale ano, jsem to já.

Petr
Hanš, připomněl jsem se, nechci tě zdržovat nebo obtěžovat, jen jsem tě chtěl pozdravit, vidím, že tu máte dámskou jízdu.

No jo, máme tu blondie sraz asi po sto letech, to jsou kolegyně z mé
bývalé práce, potvory modelky o patnáct let mladší, naoko
kysele se ušklíbla Lenka, teď se šly na záchod přepudrovat,
Barbíny jedny.

O patnáct let? Vypadáte jak čerstvé maturantky z gymplu, pokusil jsem se o trapný kompliment a hlavou mi projelo, že bych měl
brzdit, že mám doma letenku do toho Londýna a v jedenáct hodin musím být na letišti.

Kecáš, usadila mne Lenka, ale nedáme si aspoň drink, když jsme se takhle náhodou potkali? Já piju curracao, hmm?

Při pohledu na modrou tekutinu ve sklence na jejím stolku se mi
neudělalo nejlépe, ale přesto jsem mrknul na servírku a objednal
- Lence ten modrý nesmysl a sobě jen nealkoholický sekt.

Jsem tu autem, řekl jsem omluvně, když jsme si přiťukli na to
nenadálé setkání.

Pak jsme krátkou chvíli povídali. Vyrušila nás servírka: Pane, máte u vedlejšího stolu nějaké papíry a počítač!

Omluvil jsem se Lence a šel jsem si své věci uklidit. Byl jsem zpět za chvilku.

Kde jsou tvé kamarádky? zeptal jsem se Lenky, nepřekážím jim?

To ne, ty jsou někde za rohem a hodnotí tě, smála se Lenka, až se vrátí, tak tě pomluvíme.

Tak snad úplně nepropadnu, ušklíbl jsem se.

No, šance tu vždycky je, odpověděla Lenka.

Zpět na deníky


NÁŠ TIP: Erotická seznamka

TOP amatérská videa
7:49foto-galerie
0:43foto-galerie
0:14foto-galerie
3:37foto-galerie
TOP amatérské fotky
foto-galerie
foto-galerie
foto-galerie
foto-galerie
TOP amatéři uživatelé
lenka0101
lenka0101

Středočeský
Hetero
foto 6, video 5

strikacka_3
strikacka_3

Ústecký
Hetero
foto 6, video 51

pavkamk
pavkamk

Brno-venkov
Hetero
foto 3, video 0

kluntala
kluntala

Kroměříž
Hetero
foto 3, video 2

Náš TIP!
Erotické masáže Praha