|
Uživatelské deníky - Kapitola 02 
Pomalu jsem se vzpamatovával z předchozích ran od těch dvou dívek,
které stály nade mnou. Hlavou mi kromě nepřestávající bolesti procházely myšlenky: Co to všechno sakra znamená? Kde to jsem? Co to je za modelky, co mi tu skoro vyhoní péro a pak mě ztlučou jak malého kluka? Nezdá se mi to všechno? Odpovědi sice nepřicházely, ale jedno bylo jisté. Nezdá se mi to. Ta bolest a počínající modřiny v mém rozkroku byly až příliš skutečné. Vstaň, uslyšel jsem nad sebou o poznání mírnější hlas jedné z dívek, odvedeme tě teď k advokátce. Cože? zeptal jsem se asi dost zmateně, zatímco jsem se pomalu zvedal, protože o další bližší seznámení s jejich obuškem či špičkou boty jsem už fakt nestál. K jaké advokátce? Můžeš - totiž pardon - můžete mi vysvětlit, kde jsem, proč jsem tu nahý, kdo jste vy a proč se ke mně takhle chováte? Můžete mi to sakra vysvětlit? zvýšil jsem už trochu hlas. Zatímco jedna z dívek se patrně nadechovala k nějaké ponižující odpovědi a také její obušek se nebezpečně pohnul v její ruce, druhá dívka ji chytla za zápěstí a polohlasem řekla: On nic neví. Eskortovali ho sem z Reality v režimu nula. A už ho nemlať, víš přece, že je to potenciální kandidát na kategorii jedna nebo dva. Nechceme mít malér, že? Tahle slova mne poněkud vyvedla z dosavadního relativního klidu. Co je režim nula? zeptal jsem se. Co je kategorie jedna nebo dva? Co je to Realita? Cožpak já teď nejsem v realitě? Ne. Nejsi v Realitě. Jsi v Atsikaně, řekla téměř něžně jedna z dívek. Advokátka ti to vysvětlí. Pojď. OK, OK, půjdeme, vzdychl jsem, protože jsem chtěl konečně zjistit, co se to se mnou děje. Jestli jsem zfetovný a mám vidiny, jestli je to nějaká skrytá kamera a kde to vlastně jsem. > Pokračování na ... |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Praha 
Jihomoravský 
Liberecký
Středočeský Náš TIP!  |
