|
Uživatelské deníky - Kapitola 03 
Šli jsme dál podél té pohádkové pláže. Přesněji řečeno - byl jsem veden. Jemný písek mne příjemně hřál do mých bosých nohou. Byl jsem na tom teď určitě lépe než moje průvodkyně.
Podpatky jejich vysokých bot se zabořovaly do horkého písku určitě víc, ne by si dívky přály. Také díky tomu se rychlost naší chůze dost zpomalila. Nevadilo mi to. Prohlížel jsem si okolí, snažil jsem si zapamatovat nějaké záchytné body podél trasy, po níž jsme šli (aha, tady ta palma má na kmeni vyryté srdce s monogramem AG, to se může hodit, na tomhle kameni roste nějaká růžová rostlina a na jiných kamenech to není). A nakonec jsem víc než bych měl, začal sledovat své průvodkyně. Nejdříve jsem vyvrátil domněnku, že jsou obě úplně stejné. Nebyly. Ta vpravo byla tak o hlavu vyšší než její kolegyně. Navíc měla zcela černé vlasy, zatímco druh má průvodkyně měla vlasy spíš hnědé. Nejkrásnější byl ale pohled na jejich zadečky v tmavě modrých riflových kraťasech. Dokonalé tvary umocňovalo také téměř dokonalé vlnění jejich půlek vlevo a vpravo. Když k tomu připočtu dlouhé štíhlé opálené nohy zakončené vysokými botami na podpatku se špičkou, která mi ale před chvílí způsobila jistou nepříjemnost, byl celkový dojem dokonalý. Navíc ještě to subtropické nebo snad tropické slunce, vůni moře a lehký teplý voňavý vánek. Najednou, aniž bych tomu nějak myšlenkami pomáhal, se dostavila další erekce, snad ještě výraznější než před chvílí v té velké tmavé místnosti. Špička mého penisu s obnaženým rudým žaludem si brzo našla cestu zpod bílého ručníku zavázaného kolem pasu. Polohlasně jsem si za chůze odkašlal. Dívky se téměř jako na povel obrátily. Co chceš? zeptala se ta černovlasá. Bradou jsem ukázal směrem k mé erekci. Hnědovláska, která mne před chvílí zbavila provazu na mých varlatech, se zase uchichtla. On mu zase stojí, asi z nás, řekla ke své černovlasé kolegyni. No a co, odsekla ona, sama jsi říkala, že může být kategorie jedna nebo dva. Musí nejdřív... však ty víš co. Nemůžeme ho tady teď ošukat. I když neříkám, že by se mi nechtělo. Určitě by to bylo lepší, než ti bezmozci z šestky. Ale jsme ve službě, drahoušku. Odvedeme ho k advokátce a pak si můžeme zajít na nějakou trojku, nejhůř čtyřku, ne? Tak vydrž, za chvíli jsme tam! A ty, houkla směrem ke mně, si šetři toho svého divocha mezi nohama na důležitější chvíle. Tvá erekce a Tvé sperma možná rozhodnou o tvém životě. Jdeme! zavelelela a škubla obojkem. Šli jsme tedy podél úchvatné pláže dál. Až dosud jsme nepotkali ani nohu. Tady se lidi neopalují, nekoupou v moři? Vždyť je tu tak krásně. V hlavě se mi to mezitím zase trošku urovnalo. Ano, ano. Ta čísla, o kterých dívky mluvily, značí jakési kategorie. Kategorie mužů. Proboha. Číslo jedna a dva, kam patřím snad i já, jsou nějak žádoucí. Proto se k nim ženy zde chovají tak nějak dobře. Číslo tři a výše - asi maximálně do čísla šest - je zřejmě nějaký trpěný biologický odpad. Ale proč? A jak je možné, že já, čtyřicetiletý normální chlap s počínajícím pivním bříškem, jsem kategorie jedna nebo dva? Divná pravidla jsou tady v té Atsikaně. Ze směru, kam jsme šli, se najednou začal ozývat zvuk motoru a křik. Ženský křik, více hlasů. Zpočátku byly hlasy nesrozumitelné, ale jak se blížíly, zněly zřetelněji a zřetelněji. Stůj, stůj, nebo střelím, znělo za zvuků motoru stále zřetelněji. Po pláži běželi tři nazí muži a za nimi se rychle vynořovaly tři motorové čtyřkolky. Řídily je ty ženy, které neustávály v křiku. Bylo zřejmé, že ti muži utíkají a ženy je pronásledují. Náskok běžících mužů se před jejich pronásledovatelkami zmenšoval a zmenšoval. Bylo otázkou vteřin, kdy prchající muže dostihnou. Moje průvodkyně se zastavily a celý výjev se zájmem sledovaly. Teď se dívej, co se stane s neposlušnými muži, obrátila se na mne černovláska. Tohle budou tak pětky, šestky, prohodila ke své kolegyni. Ta přikývla. Mezitím muži doběhli po pláži zhruba na naši úroveň. Stáli jsme asi dvacet metrů od nich, ale nemohli nás vidět. Kryla nás hustá hradba kvetoucích a vonících keřů, přes které bylo ale dobře vidět na vše, co se teď mělo odehrát. Muži svůj zoufalý útěk prohráli. Ženy na čtyřkolkách zastavily jen pár metrů za nimi. Seskočily ze svých strojů, z pouder u pasu vytáhly pistole, namířily na muže a stiskly spouště. Neozval se však očekávaný zvuk výstřelu. Z pistolí vyšlehl modrý paprsek či blesk. Zasáhl nahá těla mužů, každá z žen se trefila do jednoho z nich. Muži jakoby na zlomek vteřiny zkameněli ve svém marném útěku a pak všichni padli do písku. Vše se odehrálo během dvou tří vteřin. > Pokračování na ... |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Bratislavský 
Jihočeský 
Praha 
Moravskoslezský Náš TIP!  |
