|
Uživatelské deníky - Kapitola 04 
Další
část mé cesty na vodítku se už obešla bez nějakých zvláštností. Přemýšlel jsem o tom, že jsem zatím viděl jen pět obyvatelek Atsikany a všechny byly mladé štíhlé sexy holky, ke všemu pěkně nadržené. Ale také pěkně kruté, pro ránu nebo i pro smrtící výstřel nešly daleko. Na konci stezky mezi rozkvetými keři na jedné straně a začínajícím pralesem na straně druhé čekalo bílé terénní auto s modrými nápisy ATSIKANA POLICE. Takže moje průvodkyně i ty dívky na pláži byly zdejší policistky. Zase nový poznatek. Černovláska otevřela zadní dveře vozu. Nastup si, přikázala a prstem označila místo uvnitř vozu. Byla tam tma, zadní sedadla byla oddělena od předních černou stěnou a také okna v této části vozu byla černá a neprůhledná. Posadil jsem se. Vedle mne se posadila hnědovláska. Těšil jsem se na příjemnou sexy spolujezdkyni, ale ona mi jen beze slova připevnila ruce a nohy do pout umístěných v sedadle. Pak vstala, vystoupila a zavřela dveře. Ocitl jsem se v naprosté tmě připoután bez možnosti pohybu. Vůz se rozjel. Snažil jsem se počítat dobu jízdy. Netrvala dlouho, odhadem tak čtyři minuty. Dveře se otevřely, hnědovláska mne zase odpoutala a vyzvala mne, abych vystoupil. Před vozem mne zase připoutala na vodítko. Šli jsme dlouhou úzkou tmavou chodbou, kterou na jedné straně osvětlovala malé bílé žárovky. Potřeboval bych se vymočit, prosím, řekl jsem svým průvodkyním, protože to byla pravda. OK, řekla jedna z nich, na konci chodby je záchod. Na konci chodby mne hnědovláska dovedla do malé místnosti obložené až do stropu bílými dlaždicemi. I když bylo v místnosti šero, na dlaždicích byly zcela patrné stopy krve. Zdálo se mi, že pach krve cítím i ve vzduchu. V rohu místnosti byl plechový pisoár a vedle něj malé plechové umyvadlo. Tak dělej, vyzvala mne hnědovláska a ukázala směrem k pisoáru. To tu jako budete se mnou dívat se, jak čůrám? zeptal jsem se udiveně, i kdž jsem si vzápětí uvědomil, že zrovna tohle je asi to posední, čemu bych se měl divit. Jistě, musíme tě hlídat, odsekla. Vykonal jsem svou potřebu a umyl si ruce. Ještě penis si umyj, houkla hnědovláska, pořádně, ať ti nesmrdí. Poslechl jsem. Vyšli jsme ze záchodu. Na chodbě se k nám přidala i druhá z dívek. Udělali jsme už jen pár kroků a zastavili se před prosklenými dveřmi. Jedna z dívek stiska tlačítko vedle dveří. Ano? ozvalo se z reproduktoru nad tlačítkem. Vedeme kandidáta na kategorii jedna nebo dva, řekla černovláska. Odpovědí bylo automatické otevření dveří. Vešli jsme dovnitř. Na konci krátké chodby byly otevřené dveře a za nimi byla jasně osvětlená místnost. Místnost byla celá bílá, což způsobovalo i ostré bílé světlo. Uprostřed místnosti stál malý bílý stůl a židle. Jinak nic víc. Zafixujte mi ho a můžete odejít, zazněl přísný hlas nad našimi hlavami. Moje průvodkyně naznačily, abych se postavil ke stěně. Rozpažit, přikázala jedna z nich. A nohy od sebe, pokračovala. Udělal jsem požadované. Hned potom jsem uslyšel několikeré cvaknutí a mé paže i nohy na mnoha místech obepnula pouta a úplně mne znehybněla. Černovláska mi ještě z obojku odepnula vodítko a obě dívky, které byly první, s nimiž jsem se v Atsikaně setkal, beze slova odešly. Potom se ozvalo slabé cvaknutí dveří, které se za nimi zavřely. Zůstal jsem v té podivné bílé místnosti sám. Znovu jsem se rozhlížel, ale kromě stolu, židle a bílých stěn, ze kterých vycházelo bílé světlo, jsem neviděl nic nového. Stál jsem tak několik minut. > Pokračování na ... 004cz.html |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Jihočeský 
Bratislavský 
Pardubický 
Praha Náš TIP!  |
