|
Uživatelské deníky - Kapitola 05 
Ráno jsem se probudil ve skvělé kondici. Hlava nebolela a celé tělo bylo svěží a odpočaté.
Otevřel jsem oči dokořán. Ležel jsem ve velké bílé místnosti s oknem přes celou stěnu naproti mému lůžku. Vstal jsem a vykročil k oknu. Nešlo otevřít. Za oknem byl vidět hustý zelený palmový háj. Nad palmami poletovali pestrobarevní papoušci. Na obzoru, kde končily palmy, se zvedalo nějaké pohoří. Z vrcholku jedné z hor stoupal k nebi hustý bílý dým. Teprve teď jsem si uvědomil, že jsem včera usílal upoután ke stěně. Teď jsem byl zcela volný a lůžko, ze kterého jsem vstal, žádná pouta nemělo. Uprostřed místnosti stál malý stůl. Na něm byla připravena podle všeho vydatná snídaně s velkými šálky vonícího čaje a kávy. Pousmál jsem se a uvědomil si, že mám opravdu velký hlad. Než jsem se zakousl do jednoho z krajíců, všiml jsem si listu papíru vedle tácu se snídaní. Vykonat toaletu, dobře se umýt, nasnídat se a čekat na další pokyny k přesunu na lékařskou prohlídku. Karolína. Hmm, milá péče, pomyslel jsem si a napadlo mne, že v tento okamžik se skutečně cítím jako v ráji. Ale zároveň jsem si uvědomil, že už jsem viděl a vlastně i zažil druhou tvář Atsikany. To peklo nebo alespoň vstup do něj. V rohu místnosti byly otevřené dveře. Vešel jsem jimi do prostorné koupelny a podle pokynů jsem vykonal ranní hygienu a vykoupal se. Z těla mi tak zmizel i včerejší zelenočervený nápis 1 - 2?. Pak jsem se vrátil ke stolu se snídaní a pustil se do jídla. Pod šálkem s kávou vykukovaly nějaké noviny. Vzal jsem je do ruky. Byl to jen jeden list. Noviny nesly název ATSIKANA TODAY a datum 28. srpna. Velkou část první strany zabírala fotografie tří mrtvých mužských těl s titulkem Tři nebezpeční uprchlíci zneškodněni při útěku na Wild Beach. Jejich těla si vzalo moře. Vzpomněl jsem si na to, že moře, či spíše žraloci v moři, si vzali jen slisované růžové kvádry. Otřásl jsem se při té vzpomínce a raději noviny obrátil na druhou stranu. Tam mne však čekalo překvapení v podobě mé vlastní fotografie. Snímek byl pořízen evidentně při mém rozhovoru a advokátkou Karolínou. Byl jsem na něm zachycen nahý s roztaženýma rukama a nohama, připoutaný ke stěně a se ztopořeným údem. Nová akvizice z Reality, zněl nadpis článku. Dále se tam psalo: Z Reality byl do Atsikany eskortován IT odborník Petr (40/181/85/16/4). Po nezbytné karanténě a vstupní lékařské prohlídce by měl být zařazen do kategorie jedna nebo dva a primárně bez mozkových korekcí bude spolupracovat na vývoji vyhledávacího systému nových obyvatel AtsikanaSeek. Petr má i dobré reprodukční předpoklady. V Realitě zplodil přirozenou cestou čtyři dcery. Přestal jsem číst. Znamená to, že někteří muži na Atsikaně mají nějaké mozkové korekce? A co to může být? Vzpomněl jsem si na dva čističe v oranžových oblecích včera na pláži. Jak beze slova a téměř jako naprogramovaní uklidili ta tři mrtvá těla. Polila mne hrůza. Tohle ženy na Atsikaně také umí? Proboha, tomu se musím rozhodně vzepřít. Kdyby mi chtěly korigovat mozek. Pomalu jsem dojídal. Noviny jsem už nečetl a raději se díval z okna. Klidné ráno přerušil zvuk rozloženého akordu. A potom ženský hlas, který jsem neznal: Dobré ráno. Připrav se k odchodu na lékařskou prohlídku. Odejdeš dveřmi, které se za chvíli otevřou. Ale já jsem nahý, křikl jsem trochu rozpačitě. No a co? zasmál se hlas. Jdeš k lékařce, před ní budeš nahý tak jako tak! Vyčisti si zuby a připrav se k odchodu. A potom zazněl znovu ten akord. Vzdychl jsem a odešel si vyčistit zuby, když na tom hlas tak trval. Když jsem vyšel z koupelny do pokoje, byly vedle koupelnových dveří otevřeny dveře nové. Směřovaly do tmavé chodby. Opět jsem vzdychl a vykročil do tmy. Po pár krocích jsem se ocitl v téže místnosti, kde jsem včera mluvil s advokátkou Karolínou. Po mém příchodu do místnosti se dveře zavřely. Postav se zády ke zdi před tebou, ozval se znovu hlas, budeš připoután. Roztáhni ruce a nohy, to už znáš. Opět jsem vzdychl a udělal požadované. Pouta opět pevně obepnula moje ruce a nohy. Nemohl jsem se ani pohnout. Stál jsem tak snad patnáct dvacet minut. Pak se v bílé stěně proti mně otevřely dveře. Nejprve z nich vyjel vozík s nějakými přístroji, lahvičkami a zkumavkami. Za vozíkem vstoupily tři dívky. Dvě blondýny s brýlemi a v bílých minišatech s hlubokým výstřihem jako měla včera advokátka Karolína. Vlevo na srdci měly šaty vyšitý malý červený kříž. Jedna z dívek měla na tomto místě červené kříže dva. Třetí dívka jakoby k těm dvěma ani nepatřila. Měla na sobě jen malé rudé bikiny. Spolu s dlouhými rozpuštěnými černými vlasy vypadala jako modelka na titulní stránku soft erotického časopisu. > Pokračování na ... 005cz.html#am05 |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Náš TIP!  |
