Uživatelské deníky - Kapitola 10 Cestou zpět do svého pokoje jsem se ještě zastavil ve spodních patrech
obchodního centra. Chtěl jsem najít půjčovnu aut nebo alespoň malých motocyklů, vzpomněl jsem si, že při svém nákupu holicího strojku jsem tam nápis nabízející půjčování nástrojů zahlédl. Ano, pane, můžeme vám zapůjčit malý motocykl, uveze dva lidi, řekl mi mladý kluk za pultem v podobně vymeteném obchodě, jako byly předtím domácí potřeby. I pohled prodavače byl podobně nepřítomný a jeho pohyby i řeč podobně automatické, jako u prodavače v domácích potřebách. Mozkové korekce. Chtěl bych si tu motorku půjčit zítra ráno a zítra večer ji vrátit, upřesnil jsem. Ano, pane, to je možné. Zítra od 11 hodin si můžete motocykl vypůjčit a vrátit jej do 20 hodin, řekl ten kluk. Až v jedenáct? podivil jsem se. Rád bych vyrazil dříve, třeba už v osm hodin. To nejde, pane, odpověděl prodavač. Zítra je od devíti hodin seance s Vládkyní, otevíráme až v jedenáct hodin. Aha, o seanci s Vládkyní mluvila i Paula, uvědomil jsem si. Já jsem si myslel, že na seance s Vládkyní musí chodit jen ženy, řekl jsem. Ano, pane, to je pravda, ale muži tam mohou jít také, odpověděl prodavač. Do zadních řad stadionu, mohou to sledovat. Obchody a služby ale otevírají až po skončení senace s Vládkyní, což bývá právě před jedenáctou hodinou. Tak dobře, vzdychl jsem. Mohu si tedy na tu jedenáctou jednu motorku zarezervovat? Kde si ji mohu pak vyzvednout? Přijdete sem, pane, odpověděl téměř strojovým hlasem prodavač. Tady vyřídíme zapůjčení a motocykl bude připraven ihned k odběru dole v přízemí centra. Rozloučil jsem se a spěchal do svého pokoje. Co kdyby volala Paula? Na hlavní třídu Atsikany pomalu padal soumrak. Otevřel jsem si dveře svého pokoje a čekal na zazvonění telefonu. Čekal jsem dost dlouho. Přitom jsem přemýšlel o tom, že sex s Paulou byl velmi příjemný a že bych si ho rád zopakoval. Snad ten protržený kondom nebude nakonec žádný problém. Telefon stále nezvonil. Díval jsem se z okna, ruch na hlavní třídě pomalu ustával. Zkusil jsem několikrát zatelefonovat na Paulino číslo. Bez výsledku, telefon vyzváněl a nikdo jej nezvedal. Dal jsem si sprchu a snědl něco málo z toho, co jsem našel v ledničce. Venku už byla pořádná tma, když se telefon rozezněl. Ano, halo, tady Petr, řekl jsem rychle do telefonu. Ahoj Petře, tady Paula, ozval se známý, ale ne až tak mile znějící hlas. Paulo, vykřikl jsem radostně. Jsem moc rád, že tě slyším. Jak jsi dopadla? Je všechno v pořádku? No, ano, řekla Paula tiše. Vše je OK, těhotná nejsem. Můžeš být v klidu. Dobrou noc. > Pokračování na ... 010cz.html |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Pardubický
Český Krumlov
Jiné
Praha |