|
Uživatelské deníky - Kapitola 11 
Cestou ze stadionu jsem přemýšlel, jak co nejlépe naložit s možností poznat Atsikanu.
V obchodním centru na mne v půjčovně čekal tentýž muž jako včera. Se stejným podivným pohledem a chováním. Dobrý den, pane, pozdravil mne. Váš malý motocykl je připraven ve dvoře obchodního centra. Stačí vyjít bočním vchodem. Aha, řekl jsem. A nějaké klíčky od té motorky? Co když mi dojde benzín, kde mohu natankovat? Motocykl se startuje vaším náramkem, pane, řekl prodavač. A benzín vám dojít nemůže. Stroj jezdí na elektřinu z akumulátorů. Je nabitý tak, že ujedete klidně i 200 km. Ale protože jej musíte vrátit dnes do 20 hodin večer, nemáte šanci tolik kilometrů ani ujet. Ten člověk mluvil jako stroj, v jeho tváři se neobjevil úsměv ani úškeb, nic. Dokonale zmanipulovaný, tedy přesněji mozkově korigovaný. Tady přiložte váš náramek, pane, pokračoval prodavač, zaktivuje se váš motocykl i otevření brány pro výjezd i váš večerní vjezd. Večer necháte stroj zase ve dvoře a můžete odejít. Řekni mi, co by se stalo, kdybych tu motorku nestihl vrátit včas? To by mohl být velký problém, pane, odpověděl prodavač. Raději se snažte přijet včas. Jinak vás začne hledat policie a to není o co stát. A kdyby se mi něco přihodilo? zeptal jsem se pro jistotu. Pokud se nevrátíte do 20 hodin večer, policie vás začne hledat. A věřte, že vás najde. Živého, mrtvého nebo třeba zraněného, dodal významně. Přiložil jsem svůj náramek na určenou plochu. Hned se mi odečetl jeden Unit. Prodavač mi podal bílou přilbu. Doporučuji, abyste si ji vzal, řekl důrazně. Ještě bych potřeboval nějakou mapu, řekl jsem, zatímco jsem si vyzkoušel podávanou přilbu. Mapu? řekl prodavač a v tónu jeho hlasu byl poprvé slyšet náznak nějaké emoce, snad údivu. Ano, mapu Atsikany, řekl jsem. Nechci bloudit, jsem tady nový. Pane, žádná mapa Atsikany není, pokračoval prodavač stále s údivem v hlasu. Nikdy jsem nic takového neviděl, dodal ještě po chvíli hlasem téměř normálním. Překvapilo mne to. Vzpomněl jsem si na muže, který mi prodával holicí strojek. Když jsem se ho ptal na květiny pro Paulu, také jaloby vystoupil z role ovládaného robota. Že by díky zmínce o něčem, co tady v Atsikaně není, ale v normálním světě - v Realitě - je běžné? Ale nebojte se, že zabloudíte, pane, pokračoval už hlasem stejným jako předtím. Atsikanou vede vlastně jen jediná silnice. Od Wild Beach přes Downtown nahoru na sever. Tam cesta končí. Dál se stejně nedostanete. Odcházel jsem z půjčovny a myslel jsem na neexistující mapu Atsikany. Určitě existuje, ale asi není pro každého. Tím méně pro podřadné živočichy - muže. Cestou do dvora, kde na mne měl čekat půjčený motocykl, jsem se ještě zastavil ve dvou obchodech. Koupil jsem si dvě lahve vody a nějaké sušenky. Vše zabalené v univerzálních jednobarevných obalech, které jsem znal z lednice ve svém pokoji. Potom jsem si koupil malý batoh na záda. A čtverečkovaný sešit s tužkou. Nakresím si soukromou mapu Atsikany. Motocykl na dvoře obchodního centra byl připraven. Malý bílý dvoumístný skútr s automatickým řazením. Ale na to, že jezdí na elektřinu z akumulátoru, byl poměrně živý. Prodavač v půjčovně říkal, že jediná cesta v Atsikaně začíná na Wild Beach. Tam vlastně začala i moje zdejší cesta. Vyjel jsem od obchodního centra vlevo dolů, kde jsem předpokládal směr k Wild Beach. Minul jsem kavárnu U Julie vpravo, policejní stanici vlevo a přede mnou se objeví kopec, na kterém stál honosný dům. Úplně se vymykal všem ostatním stavbám, které jsem až dosud v Atsikaně viděl. Bylo to několik na sobě postavených velkých krychlí, které zářily, jalo by byly ze zlata. Polední slunce tu zář ještě umocňovalo. Motocykl se čile vydal klikatou silnicí do kopce směrem k domu. Poslední zástavba podél hlavní ulice zmizela a zatáčky se ztrácely v husté džungli. Přes zelené liany a obrovské listy občas probleskl obrys zlatého domu. Na vrcholu kopce jsem uviděl první odbočku. Směřovala do džungle, na jejím konci opět zazářil zlatý dům. Těsně před odbočkou vyskočily z džungle dvě dívčí postavy ve známých uniformách a naznačovaly, abych zastavil. Dobrý den, slečny policistky, pozdravil jsem jako obvykle co nejzdvořileji. Po obvyklé proceduře ukazování náramku mi dívky prohledaly batoh. K čemu tu máš ten sešit, zeptala se jedna z nich. Víte, jsem v Atsikaně nový, řekl jsem, protože tato odpověď se už dříve osvědčila. Zítra nastupuji poprvé do práce, tak si chci dělat poznámky. Když jsem si kupoval vodu a jídlo na výlet, koupil jsem si i sešit a tužku. Aha, tak ty jedeš na výlet, řekla s posměchem druhá z policistek. A kampak? Sám nevím, odpověděl jsem. Prý tu je stejně jen jediná silnice. To je, potvrdila policistka. Tak fajn, seber se a jeď. Tudy dojedeš stejně jen na Wild Beach a pak budeš muset zpět tudy kolem paláce. Tak vida, zlatý dům je palác. Nejspíš palác Vládkyně. Policistky mne propustily. Proč jim vadil ten sešit, říkal jsem si, zatímco motocykl sjížděl zatáčkami dolů. Dolů k moři. POKRAČOVÁNÍ NA: ... 11cz.html |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Moravskoslezský 
Košický 
Přerov 
Ústecký Náš TIP!  |
