|
Uživatelské deníky - Otec Antonín 
OTEC ANTONÍN
Jmenuji je Petr z Mladějova a narodil jsem se přesně před padesáti lety, léta páně 1230. Malé panství kolem hrádku Mladějov, rozlehlé lesy a několik vesnic, mi dovoluje trávit bezstarostný život. Byl jsem dvacet let ženatý, ale má žena, Kateřina, před několika lety nešťastně zemřela. Ovšem kuchařka Matylda a děvečka Barbora se starají o to, aby mé lože nevychladlo a čůrák zůstával stále tvrdý. Osud mi nedopřál potomka a dědice. Jsem ale stále při síle a snad se za léta co mi na světě zbývají se možná ještě ještě syna dočkám. Dnes máme na hradě hosta. Kněz z nedaleké vesnice, otec Antonín. Na jeho návštěvu jsem se netěšil, moc dobře jsem věděl, co bude následovat. A skutečně. Hned po příchodu spustil: „Milosti, v kostele vás nevidím co je rok dlouhý a u svaté zpovědi jste už také drahnou dobu nebyl. Mezi lidmi se ledacos povídá a ne zrovna v dobrém. Žijete bez ženy, jenom s děvečkami…… Takhle vaše duše nedojde spásy.“ Mávl jsem znechuceně rukou a ukázal ke stolu. „Nechte těch litanií, otče a pojďte se raději najíst. Na hradě nouzí netrpíme a přijdete na jiné myšlenky.“ Nenechal se dlouho pobízet a za chvíli si už nacpával své tlusté břicho. Byl jsem s dívkami domluvený, že ho dnes trochu potrápíme a dáme mu za vyučenou. „Nemějte strach, hned donesou další,“ uklidnil jsem kněze, když byla hodovní tabule prázdná. Hned na to se ve dveřích objevila Matylda s mísou kouřících jitrnic. Jen v dlouhé sukni a dávala nám na obdiv svá obrovská vemena. Položila mísu na stůl a naklonila se nad Antonína, aby si mohl z blízka prohlédnout její obří cecky a tmavě hnědé bradavky. Ten jen obrátil oči v sloup a pokřižoval se. Ale nic neříkal a hned se pustil z chutí do jídla. Mezi sousty ale koutkem oka sledoval odcházející Matyldu, která vyzývavě kroutila svou tlustou prdelí. „Zkuste mou medovinu, určitě vám zachutná,“ vyzval jsem ho. Chutnala mu víc než dost. Pil žejdlík za žejdlíkem a za chvíli se mu jazyk začal plést a hlava klesat až mu padla na stůl. Na to jsem čekal a pokynul Barboře. Klekla si pod stůl, vyhrnula knězi sutanu a vzala do ruky jeho tlustý žilnatý ocas. Bylo vidět, že Antonín je i přes své kněžské roucho také pouze muž, protože mu okamžitě začal tvrdnout. Barbora ho ještě několikrát pevně zmáčkla v dlani a vsála ho do úst. Dávala si záležet. Cucala jeho ztopořené mužství a lechtala koule. Antonín cosi zamumlal, těžce zvedl hlavu a v tváři se mu zračil blažený nechápavý úsměv. „To stačí,“ zarazil jsem jí. „Ale nemějte strach. Pro dnešní noc patří jen vám. Zprzněte ho s Matyldou po libosti. Zvedli jsme napůl bezvládného Antonína ze židle a položili na kůži u krbu. Dívky ho vysvlékly a já jim pomohl dostat se z jejich šatů. Posadil jsem se pohodlně na židli a z kalhot vytáhl teď už tvrdý ocas. Chvíli jsem se kochal pohledem na mokré chlupaté kundy, které si dívky prsty doširoka rozevíraly i na jejich bělostné zadnice, kterými mi kroutily před obličejem. Matylda nasedla na napůl spícího Antonína a vzala do ruky jeho čůráka. Zavedla ho na kraj své roztoužené kundy a pomalinku dosedla. Bylo poznat, že i na její díru je jeho ocas dost velký. Předklonila se a svými vemeny plácala kněze po obličeji. Začala pomalu hýbat prdelí a knězův tlustý úd střídavě vylézal a mizel v její nenasytné kundě. Barbora se posadila za její zadek a jemně prsty masírovala Antonínovy koule. „Pane, nenechte mou zadní díru prázdnou,“ obrátila se na mě Matylda. „Čůrák vám tak krásně stojí, byla by škoda ho nechat zahálet.“ Rád jsem poslechl. Přistoupil jsem za ní a svůj tvrdý ocas opatrně zavedl do Matyldiny prdele. Šlo to ztěžka. Knězův ocas v kundě její hnědou dírku pořádně zúžil. Matylda se svými přírazy zpomalila a nechala si ode mě šoustat zadnici. Oba dva jsme se dívali na Barboru, která si mezitím klekla na Antonínův obličej, dusila ho podbřiškem a nechala si od něj vylizovat svou sladkou kundí šťávu. Oči přivřené, obě dlaně položené na kozách a slastně sténala. Matylda mě svou prdelí krásně svírala. Už jsem to nemohl vydržet a v několika velkých dávkách její zadek vykropil. „Teď je řada na něm,“ ukázal jsem na polospícího kněze, když jsem si ocas osušil v Barbořiných ústech. Obě dívky si klekly k jeho podbřišku a střídavě braly jeho ocas do úst. Antonín cosi tlumeně mumlal, ale bylo poznat, že jejich péči cítí a není mu nepříjemná. Spíš naopak. V ocasu mu začalo škubat a své horké semeno nastříkal Matyldě do pusy. Ta ho na poslední chvíli vytáhla a poslední kapky dopadly na tvář Barboře, která je prstem setřela a ochutnala. „Není tak dobré jako vaše mrdka, pane,“ zhodnotila její chuť. Chrápající Antonín už nadobro usnul, tak jsme ho odtáhli stranou a přemýšleli co dál. Nikdo z nás ještě neměl dost. Můj ocas znovu ztvrdnul a tušil jsem, že i Barbora s Matyldou by svých kundách něco tvrdého uvítaly. Matylda si klekla na všechny čtyři a nechala Barboru vlézt na záda. Ohlédly se na mě se smíchem. Dvě roztažené kundy a dvě skvostné prdele. Který muž by odolal? Rychle jsem vstal a vrazil klacek do první píči, která se mi nabízela. Byla to Matyldina nebo Barbořina ? Bylo to jedno, protože jsem je obě rychle střídal. Ocas v nich rychle klouzal a síní se rozléhal mlaskavý zvuk mrdaného pohlaví a vášnivý řev obou dívek. Občas jsem ho na chvíli zastrčil do některé z nastavených zadnic a hned zase zpátky do kundy. Do které se dnes vystříkám? Ne, podělím je obě. Vytáhl jsem ocas z Matyldiny kundy a přešel na druhou stranu. Několikrát jsem se pohonil a už jsem cákal mrdku na obličej obou dívek. Klečely s otevřenými ústy a snažily se slíznout každou kapičku. Ještě jsme chvíli leželi na kůži u krbu. Já dal ještě v noci naložit spícího kněze na vůz a odvézt zpátky na faru. Snad od něj bude nějaký čas klid. (pokračování zase někdy příště) |
TOP amatéři uživatelé TOP uživatelé Více info zde
Košický 
Středočeský 
Frýdek-Místek 
Liberecký Náš TIP!  |
