Dobrý den, ahoj, dnes bych rád napsal o svém prvním nepovedeném pokusu o - řekněme - intimní kontakt se ženou. Podle pár ohlasů, které mám na své předchozí příspěvky, jsou na to někteří čtenáři velmi zvědaví, takže předesílám, že je možná zklamu. Abych to zase nějak časově zařadil, přihodilo se to zhruba před 4 roky, kdy jsem po delší době víceméně pracovně navštívil město, kam jsem chodil na gymnázium. Cestou zpět na nádraží, odkud jsem se měl vrátit "domů", jsem se zastavil v malé sídlištní samoobsluze. Z ní zrovna chtěla vyjet maminka s kočárkem. Takže jsem udělal to, co udělá každý - přidržel jsem jí dveře, aby se v pohodě dostala ven. "Ahoj Tomáši, díky", řekla ta maminka a já při bližším zkoumání zjistil, že je to Šárka. Ano, ta Šárka, jejíž hluboký výstřih jsem si představo...

pokračování

Dobrý den, ahoj, jsem tu zpět s druhým příspěvkem. Tentokrát tu chci napsat pár řádků o tom, jak se vyvíjel můj život krátce předtím a krátce poté, co jsem dobrovolně začal pracovat pro nejmenovanou církevní organizaci. Asi jako každý kluk mezi pubertou a maturitou jsem zcela normálně koukal po holkách. Bohužel u mne zůstalo jen u koukání, což - přiznávám - byla možná chyba. Nicméně se domnívám, že jsem rozhodně nebyl a nejsem jediný na světě, kdo do maturity nepřijde o panictví. Nebo se pletu? Poměrně intenzivně si vzpomínám na svůj středoškolský erotický idol. A zase - zůstalo jen u idolu. Byla to moje tehdejší spolužačka na gymnáziu, říkejme jí třeba Šárka. Tím idolem se stala až někdy koncem druháku, do té doby jsem jí nijak neregistroval, ale - laskavé čtenářky prominou - pak j...

pokračování

Dobrý den, ahoj, jmenuji se Tomáš. Sice jsem už napsal pár vět o sobě do svého profilu zde na Amatérech, ale opakování je matka moudrosti, tak proč něco nezopakovat či nerozšířit. Narodil jsem se v roce 1980 a v podstatě hned po absolvování střední školy jsem začal pracovat pro jednu církevní organizaci, kterou nebudu jmenovat. Chci však říct (protože jsem na to často tázán), že to není žádná sekta - ta organizace tu působí už velmi dlouho. Navzdory své přezdívce tady jsem se ale ve skutečnosti nestal mnichem, byl jsem jen "civilním zaměstnancem" a - což možná někoho udiví - jsem se v té organizaci staral o techniku, hlavně tedy o počítače a jinou elektroniku, protože bez ní to prostě dnes už nejde. Přestože jsem měl možnost žít normálním životem a do té organizace jen docházet do prá...

pokračování