Další část mé cesty na vodítku se už obešla bez nějakých zvláštností. Přemýšlel jsem o tom, že jsem zatím viděl jen pět obyvatelek Atsikany a všechny byly mladé štíhlé sexy holky, ke všemu pěkně nadržené. Ale také pěkně kruté, pro ránu nebo i pro smrtící výstřel nešly daleko. Na konci stezky mezi rozkvetými keři na jedné straně a začínajícím pralesem na straně druhé čekalo bílé terénní auto s modrými nápisy ATSIKANA POLICE. Takže moje průvodkyně i ty dívky na pláži byly zdejší policistky. Zase nový poznatek. Černovláska otevřela zadní dveře vozu. Nastup si, přikázala a prstem označila místo uvnitř vozu. Byla tam tma, zadní sedadla byla oddělena od předních černou stěnou a také okna v této části vozu byla černá a neprůhledná. Posadil jsem se. Vedle mne se posadila ...

pokračování

Šli jsme dál podél té pohádkové pláže. Přesněji řečeno - byl jsem veden. Jemný písek mne příjemně hřál do mých bosých nohou. Byl jsem na tom teď určitě lépe než moje průvodkyně. Podpatky jejich vysokých bot se zabořovaly do horkého písku určitě víc, ne by si dívky přály. Také díky tomu se rychlost naší chůze dost zpomalila. Nevadilo mi to. Prohlížel jsem si okolí, snažil jsem si zapamatovat nějaké záchytné body podél trasy, po níž jsme šli (aha, tady ta palma má na kmeni vyryté srdce s monogramem AG, to se může hodit, na tomhle kameni roste nějaká růžová rostlina a na jiných kamenech to není). A nakonec jsem víc než bych měl, začal sledovat své průvodkyně. Nejdříve jsem vyvrátil domněnku, že jsou obě úplně stejné. Nebyly. Ta vpravo byla tak o hlavu vyšší než její kolegyně. Na...

pokračování

Pomalu jsem se vzpamatovával z předchozích ran od těch dvou dívek, které stály nade mnou. Hlavou mi kromě nepřestávající bolesti procházely myšlenky: Co to všechno sakra znamená? Kde to jsem? Co to je za modelky, co mi tu skoro vyhoní péro a pak mě ztlučou jak malého kluka? Nezdá se mi to všechno? Odpovědi sice nepřicházely, ale jedno bylo jisté. Nezdá se mi to. Ta bolest a počínající modřiny v mém rozkroku byly až příliš skutečné. Vstaň, uslyšel jsem nad sebou o poznání mírnější hlas jedné z dívek, odvedeme tě teď k advokátce. Cože? zeptal jsem se asi dost zmateně, zatímco jsem se pomalu zvedal, protože o další bližší seznámení s jejich obuškem či špičkou boty jsem už fakt nestál. K jaké advokátce? Můžeš - totiž pardon - můžete mi vysvětlit, kde jsem, proč jsem t...

pokračování

Probudila mne zima. Pootevřel jsem oči a v přítmí přímo před sebou jsem nezahlédl nic než zdánlivě nekonečnou hrubou betonovou podlahu. Mozek začal pomalu tuto informaci, ale rázem byl přerušen bolestí, která mi zničehožnic projela celou hlavou. A pak znovu. Jako kdybych celý večer pil špatné víno. Co to je? Já přece musím na letadlo do Londýna, došlo mi. Vždyť jsem večer pil jen ten nealkoholický sekt. S tou Lenkou, pomalu jsem se rozpomínal na předešlé události. Hlava pracovala pomalu paralyzována zvláštní nepříjemnou bolestí podobnou té, co jsem znal z občasných ranních kocovin. Chlad projížděl celým mým tělem. Tlak hrubé tvrdé betonové podlahy jsem vnímal nejen na tváři, ale postupně po celém těle. To jako ležím nahý někde na zemi na betonu? problesklo mi hlavou. ...

pokračování

Ahoj. Jmenuji se Petr Hanš. Jsem čerstvý čtyřicátník a pocházím z jednoho malého města ve středních Čechách. Pracuji jako ajťák, jsem takový ten novodobý nomád. Někdy mohu pracovat doma z postele, někdy jsem ráno ve Vídni, odpoledne v Praze a večer v Paříži. Ke své práci potřebuji jen svou hlavu, připojení k internetu a trošku slušný počítač. Kancelář mám kdekoliv - v restauraci, doma v obýváku, v letištní hale,na dálničním odpočívadle. Nestěžuji si. Dá se to zvládat i vydržet. Ale těžší je to s nějakým partnerským životem. Řekněte sami - která ženská by dobře snášela, že se její muž objeví doma třeba jen dvakrát za měsíc, a to prakticky jen pro čisté oblečení? Můj příběh, který vám chci vyprávět, začal jako řada jiných mých zakázek. Mail s poptávkou, pak několik telefonát...

pokračování